Pozemšťan

Film s hĺbkou v malých detailoch, konverzačne maximálne vyvážený, po vzhliadnutí šokujúci. Núti premýšlať o bytí a nebytí, smrteľnosti a nesmrteľnosti, viere a pochybnostiach. Kde je hranica ľudského racia? Pútavý príbeh vypovedaný v jednej diskusii s priateľmi...no myslím, že viac môže pútať v knižnej podobe ako vo filmovej. (02.03.2010)

Film, který leckterému divákovi zřejmě připomene film Svět podle Prota, Benjamina Buttona nebo třeba Starmana (a vzdáleně i 12 opic). Velmi komorní snímek, ve kterém se jen konverzuje, ale dokonale to postačuje k naprostému vtažení diváka do děje. Je to děsně zajímavý a chytře vymyšlený, ale sám jsem při sledování našel několik málo velmi zásadních otázek, na které se nikdo nezeptal... ale jinak musím přiznat scenáristovi, že většinu otázek, které jsem si v hlavě kladl, zodpověděl. No a taky to je tím, že se ve filmu probírá tak neskutečné dlouhé časové období a film trvá jen hodinu a půl. První půlka je poháněná především profesorovým prvotním vyprávěním, po chvíli jsem se skoro už začínal strachovat, co se bude dít až do konce (aby se to nezvrhlo v nudu a opakování se), ale přibližně v polovině přišel velmi zajímavý, byť ne nečekaný zvrat, který spolehlivě popoháněl zase druhou část. Skoro celou dobu až do konce je to především snímek o představivosti a schopnosti argumentace, čímž mi zase připomněl 12 rozhněvaných mužů. Blbý je (a to je jeden z důvodů proč jsem nedal 5***** - ne, není to kvůli neznámým hercům nebo technické kvalitě), že film se tváří chytře, přitom ale ve spoustě věcí jen klouže po povrchu - velmi zajímavá myšlenka je prezentovaná tak jednoduchým způsobem, aby to pochopil i člověk, který si myslí, že filosofie je nějaká nemoc a historii lidstva zná jen do takové hloubky, jako výrobu atomové bomby. Čímž se rozhodně nehodlám nad nikým povyšovat, jenže zároveň to tu nehodlám víc rozebírat, abych nespoileroval... A vím, že se najdou lidi, kteří právě kvůli tomuto nebudou váhat film potopit (Morien...) Nicméně furt lepší, než ignoranti, kteří se zmůžou jen na: Celkem dobrý námět, špatné zpracování - tady jmenovat nebudu, naštěstí tu takovýchto lidí moc není. Konec mi úplně nesed, ale zase vím, že to mohlo skončit asi tisícovkou horších nebo dokonce strašných způsobů, takže jsem vlastně spokojen. Rozhodně film komukoliv doporučuji, i kdyby jen pro ten důvod, že je to "napínavý" film, jehož veškerý děj je formován jen dialogy a který se celý odehrává v jedné místnosti. (Tzn. jako rozhlasová/divadelní hra by to fungovalo okamžitě, bez jakýchkoliv problémů). PS: Potěšila zmínka o indiánském kmeni Hopi na 35. minutě. Však ty víš:) PPS: Jednoznačně doporučuji nečíst komentáře a snad ani obsah filmu! Zbytečně se připravíte o různá překvapení... (06.09.2009)

Myšlenka filmu je perfektní, o tom by šlo natočit sci-fi jako kráva. Film dokáže vyvolat velmi nevšední pocity, ale v celkovým pohledu to v podstatě není nic geniálního, jak to tu někteří vynášejí do nebes. Jak říkám, nápad hodně dobrý, ale zpracování bych si já osobně představoval trochu jinak. Z mého pohledu tomu docela ublížil i konec, který byl prostě už přespříliš. Každopádně se ale jedná o zajímavý počin, který dokáže docenit především vědecko-fantasticky laděný divák. 70% (02.05.2013)

Prvních 5 minut jsem si říkal, co jsem si to sakra pustil. Ovšem pak se rozjelo vyprávění tak poutavé, že jsem až nevěřil svým očím. Vypadá to jak z devadesátých let, odehrává se to v jedné místnosti se 7 herci za pár šupů, a stejně je to jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem za dlouhou dobu doma viděl. Dal bych si prequel. 😄 (07.12.2019)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)